aktualizace
  
  

Technika versus dynamika

Většina párů, které mají zájem o standardní styl, a o tanec vůbec, si patrně uvědomují, že ze všech přívlastků není nic důležitějšího než pohyb. Téměř v každé soutěži převáží úroveň kvality pohybu většinu ostatních činitelů při rozhodování o vítězi. Dokonce i na úrovni začátečníků, kde styl a celková správnost tolik neznamenají, pár, který vykáže lepší pohyb, si obvykle udrží i přesnost. Na vyšší úrovni je nezbytné, aby páry, které touží obsadit čelná místa, měly schopnost interpretovat hudbu pomocí nenásilného, jemně zvládnutého pohybu, společně se schopností vytvořit silnou a účinnou akci a postup z místa je-li to žádoucí.

Problém, kterým se chci v tomto článku zabývat je naznačen už v nadpisu. V žádném případě nechci stavět techniku proti dynamice, pouze se pokusím tyto, tak často používané, termíny vysvětlit.

Je nepochybné, že kvalitní dynamický tanec může vznikat teprve po správném zvládnutí taneční techniky. Přesto se znovu a znovu začínající páry pokouší napodobovat vnější efekt, např. moderních a oblíbených italských párů, bez pochopení podstaty. Neustále zcela chybně zvyšují počet svých variací a to na úkor základních obrazců. V důsledku toho ztrácí vývoj pohybu, nemají patrný základní rytmus, toho kterého, tance. Při růstu tanečníka je důležité, aby se naučil demonstrovat podstatný charakter tance a tomu se naučí pouze pomocí základních obrazců a v nich obsaženého pohybu. Variace jsou potom nadstavbou nad základní figurací a měli by být tančeny takovým stylem, který podrží základní charakter tance. To jsou všeobecně známá fakta a přesto se stále častěji setkáváme na soutěžích s poletujícími a narážejícími páry. Páry, které v obrazových figurách poskakují a hledají rovnováhu. Páry, kde vidíme pouze dva samostatně tančící jedince, bez jakéhokoli tělesného kontaktu, které spojuje pouze křečovité sevření paží a na diváka působí dojmem, že oba aktéři mají pouze čirou náhodou společnou cestu po parketu. Kde je potom "...imaginace letu dvou svobodných, ale slitých těl napříč parketem..." (myšlenka Z. Landsfelda). Přesto nepoučitelné páry opouštějící třídu D (případně C) okamžitě zavrhnou základní figury. Nechávají se opojit svobodou a bezmyšlenkovitě do svých programů řadí jednu variaci za druhou. Samozřejmě, že pěkné a vyvážené seskupení variací má vliv na celkový dojem, ale samotné variace zůstávají bez hodnoty, pokud nejsou spojeny s nádherným pohybem. Doufám, že výše uvedené věty si páry a jejich trenéři vtisknou do paměti.

Další příčinou těchto jevů, se kterými se setkáváme i v nejvyšších třídách, může být i hodnocení kritiky. Úlohou porotce je vyhledávat kvalitní pohyb a nenechat se ovlivnit obtížností programu. V kvalitním pohybu musí být obsažena pohybová snadnost (technická složka) a mocnost pohybu (dynamická složka). Ideální pár má mít obě složky ve vzájemné rovnováze, ale i když jsou ve velmi těsném vztahu, je možné mít jednu z nich na vysokém stupni a může scházet druhá. V krajních případech má pár nenásilný a snadný pohyb a chybí mu dynamika, nebo má mocný pohyb, ale je tvrdý, ztrnulý a často i nepřirozený. Snadnost pohybu (technika) se týká svalové ohebnosti, která tolik napomáhá plynulosti akce. A když je spojena s hudebností, ohromně napomáhá uměleckým hodnotám. Do určité míry je to záležitost talentu, ale fyzická připravenost a osobnost mají svůj vliv. Myslet "hladce" je základní myšlenka, poněvadž je nutné si uvědomit, že švihové standardní tance jsou založeny na klouzavé akci, která vede tělo do švihu pomocí zdvihu a snížení. Rozmanitosti zdvihu a snížení musí být vykonávány jemně a hladce. Zkušený tanečník vyjadřuje rytmus pohyby těla a proto je snadné pochopit, že hudební tančení vyjadřuje ohebnost svalů a kloubů, tedy technické znalosti a dovednosti. Síla pohybu (dynamika) obsahuje energii, která vkládádo tanečníkova výkonu prvky atraktivnosti a vitality. Pohyb těla se změnami rychlosti, společně se schopností zrychlení a zpomalení, bez zřejmého úsilí, dodávají divákovi nezapomenutelný pocit. Zlepšování dynamické složky tance to je vývoj 90. let. Zlepšování, ale ne na úkor techniky !

V poslední době se klade rovnítko pouze mezi pohyb a dynamiku. Pohyb = dynamika? Ne, pohyb = technika + dynamika.

To, že nejlépe bude (a většinou i je) hodnocen pár, který ná obě složky na co nejvyšší úrovni je zřejmé. Ovšem jaké bude hodnocení dvou párů, kdy u jednoho z nich převažují technické dovednosti, ale má malou dynamiku a druhý dominuje svou dynamikou, ale jeho technické schopnosti jsou na nízké úrovni ? Myslím, že druhý typ párů u nás převažuje. Zkuste odpovědět na mou otázku. Který pár je u nás hodnocen lépe ? Doufám, že se některý z odborníků pokusí na mou otázku odpovědět a podělí se s námi o svůj názor.

Mgr. Jan Rottenborn

[ Na začátek ] [ Seznam článků ] [ Následující ]