|
|
|
|
|
 |
 |
Krok, švih, letZnámé a přesto dosud nepochopené pojmy ze standardních tanců společenských se ve sportovním tanci mohu státi dokonce obtížným břemenem, které nám připraví nejedno zklamání. Je všeobecně známo, že ve srovnání s vyjímečnými atlety neobstojí "borec" jehož tělo se nedovede v okamžiku vrcholného výkonu elegantním a přesvědčivým způsobem vznést. Stejně tak neobstojí atlet, jehož náčiní nedostane tolik energie, aby mohutně vzlétlo. Vzpomeňme si na záběry z nedávné olympiády, jak stadion zklamaně zahučel, když zdánlivě dobře rozběhnutý skokan se špatně odrazil a nepřelétl laťku, či kýženou vzdálenost svým tělem. Viděli jsme tu i slzy, viděli jsme tu i neslušnou verbální reakci našeho nejlepšího atleta, když mu oštěp místo očekávaného letu k devadesátimetrové hranici začal dělat kotrmelce ve vzduchu a zapíchl se velmi blízko. Někdy se takto nepodařeným pokusům v sérii říká sportovní tragédie. Zdá se však, že některým našim tanečníkům podobné nepodařené pokusy nepřipadají tak špatné, ale co je horší, ani jejich kritikům (diváci, kuloární odborníci, trenéři a porota).Již pan Len Serivener ve svém celkem staré knížce Just One Idea definuje pojmy STEP, SWING, HOVER (BODY FLY) zcela jasně, a to ještě tento pán odmítal BALLROOM DANCING jako sport!!! Je to znovu tady, našim tanečníkům chybí především vzlet těla jako výsledek dobré koordinace kroku a švihu. Je to koordinace váhových bloků těla a energií vkládané do taneční pohybové jednotky. Problém je však v tom, že již od počátečních let výcviku tanečníků tohoto stylu (bohužel dnes je to už od ranných dětských let) se u nás procesy formování těla do dobrého kroku, dobrého švihu a nakonec vzletu (vznosu) příliš zjednodušují. Formování těla (tvarování, anglicky SHAPING) se bez rotací do protipohybů, protipohybových postavení, šikmých linií a sklonů neobejde. Pustí-li se tyto rotace hodně do kolen, vzniká i základní klasické pohonné snížení do rozbíhavé, rušné a pak zase sklidňované trojkrokové nebo čtyřkrokové pohybové švihové jednotky. Moderní sportovní styl vystupňovává mnohdy velmi vysoké rychlosti, mnohdy v tak zvaném dlouhém švihu (LONG SWING), který obsahuje více než čtyři kroky. Je to však tak zvaná klidná rychlost, která úzce souvisí s dojmem rychlého klidného letu (BODY FLY) držení a vršku těla. Uklidňující přelet vršku těla v klasické švihové jednotce zdvihem je založen na vznosném efektu (HOVER), což je vlastně působení energie vložené do vršku těla, která vlastně přežívá všechny další vložené energie a odlehčuje chodidlům. Můžeme si všimnout, že u vyjímečně dobrých světových párů dochází třeba v půlotáčce vpravo do waltzu k jakému si přídavku zdvihu na konci této švihové jednotky (vzlet). Také slowfoxové pérovky (pérový krok, pérové zakončení, pérové vyrovnání) u nich vykazují v závěru jakýsi imaginární přelet nemalé části taneční plochy (pan Hädrich tomu říkal Lange - Strecke Welle). Vzdor tomu, že trvající energie vršku odlehčuje chodidlům, nešetří tito tanečníci svá chodidla vystoupají při tom i poměrně vysoko, tak jako atlet, který ví, že chce-li ve skoku do dálky doletět za 8 a půl metru, musí se odrazit i hodně vysoko. Že se naši tanečníci nedovedou favorizovat, nedovedou prezentovat dámu, nedovedou zářit, to úzce souvisí s nedostatečností, kterou při vznosu (vzletu či přeletu - to je jedno) vykazují. Italové dnes Angličanům ukazují, že dobrý taneční výraz se bez atletické vyspělosti a energie neobejde. Je nutné si uvědomit, že energie, které se vkládají do švihové pohybové jednotky mají svůj původ:
Závěrem bych chtěl apelovat na všechny rozumné tanečníky: Jistě si dovedete představit, jak málo by asi hodil oštěpem náš nejlepší atlet Jan Železný (světová jednička), kdyby se pořádně nerozeběhl, nerotoval, nesnížil se a nesklonil se s oštěpem nejprve vzad a pak vpřed!!!"
|
|
|
|
 |
|
 |
|
|
 |
